Včera se mi stala zajimavá věc. Šel jsem po ulici a na rohu mě oslovila tři dítka našich oblíbených spoluobčanů tmavší pleti ve věku asi tak 6-10 let slovy: „Dobrej, nemáte nahodou cigaretu?“ Po moji důrazné avšak milé odpovědi, že jsou to děti, mi bylo odvětěno, že jsem kterén a že by mi dali do držky. Následovalo asi 15 minut hlubokého zamyšlení, jak jsem se v tom věku choval já a co by se mi stalo, kdybych tohle někomu řekl. Pravděpodobně bych dostal větší facku než Blažena Škopková. A jelikož můj táta docela posiloval, asi bych svoji hlavu hledal ještě teď. Neměl jsem mobil v hodnotě několika tisíc korun. Neměl jsem vlastně žádný mobil. K cizímu dospělému člověku bych si nedovolil víc, než popřát dobrý den. A místo vysedávání na zastávce trolejbusu jsme jezdili na kole nebo hráli fotbal a v ruce místo cigaret jsme měli zmrzlinu. Jenže ono se není čemu divit, protože ty děti vysedávají na zastávkách a jejich rodiče dělají to stejné opodál na chodníku. Kdo z vás má čas prostát někde jen tak půl dne?  Dnešní článek bude trošku jiný, než moje běžné příspěvky, kde zmíním nějaký problém a potom přidám pár rad jak jej řešit. Dnešní článek bude spíše k zamyšlení, aby si každý, koho se článek týká, trošku zamyslel a sáhnul si do svědomí.

Výmluvy

Častěji se setkávám s tím, že lidé v mém okolí mi řikají: „No já bych taky chtěl cvičit nebo mít nějakou sportovní aktivitu, ale nemám na to čas“. Pro velkou část populace je to jen způsob, díky kterému se vymlouvají na to, že nemají čas si chystat jídlo a už vůbec nemají čas na trénink. Komu se nechce, vždycky najde výmluvu. Jsou ale lidé, kteří by chtěli, nicméně z nějakého důvodu nemůžou. Proč?

Trpělivost

Následující skupinu už jsem tak trochu zmínil v mém novoročním článku. Velká skupina lidí se nadchne v jeden den a naběhnou do posilovny jako gladiátoři do arény. Když jsem v lednu přišel do posilovny, byla fronta na skřínky delší, než u kauflandu, když vyjde nový leták. Ale nepropadal jsem panice, protože to většina z nich nevydrží ani to konce měsice. Ti zbylí odpadnou hned po nich. Lidé nemají trpělivost a svoji krátkou fitness kariéru ukončí slovy :“no já jsem to zkoušel ale nic z toho nebylo, mě to nějak neroste.“ Ať už chce člověk přibrat svalovou hmotu nebo spálit ten goodyear kolem pasu, musí vydržet. Zde se již trošku nabízí první otázka k zamyšlení, zda jste tomu věnovali dostatek trpělivosti. Nic totiž není hned.

Organizace

Ráno rozlepíte oči a první co uděláte, že sáhnete po telefonu a kouknete kolik je hodin. Co uděláte potom? Vsadím se, že většina z vás otevře to kouzelné modré F. A tady začíná vaše první dávka ztraceného času. Ranní kontrolou sociálních sítí zabijete klidně i půl hodiny. Po cestě do kanceláře slupnete nějaký kousek pečiva z pekárny na rožku. Na oběd si zajdete do nejbližší restaurace na denní menu kam se po práci vrátíte na pár piv či sklenku vína. po příchodu domů zalepíte další hodinku projížděním facebooku. Sice tam bude uplně to stejné co tam bylo ráno, ale máte jistotu že to nezmizelo a budete doufat, že druhý den ráno to budete moct zkontrolovat znovu pro jistotu. A teď přijde druhá otázka. Čím vás to obohatilo? Kolik hodin denně trávíte na sociálních sítích nesmyslným rolováním nahoru a dolu a co vám to dalo? Nic moc užitečného, že?  Pokud však tohle čtete, je vidět že čas není uplně ztracený, protože čtete naše články na svaliky.cz. To ale neznamená že přitom nemužete šlapat na rotopedu v obýváku. Někdo však má den plný pochůzek, vyřizování a doslova neví co dřív. Pokud si však chcete najít pár hodin na sportovní aktivitu, musíte si čas zorganizovat lépe a mít přehled o tom co děláte, kdy to děláte a proč. Co musíte udělat dnes, co zítra a co stačí do konce týdne. Zamyslete se kolik času denně strávíte činností, která vám nic nepřinese. Je jich víc? No aby ne. Zorganizujte si svůj čas tak, aby jste nebyli zaneprázdnění, ale produktivní.