Jedu za hranice, protože se to tak dělá

Když vidím, jak se náš sport rozrůstá, mám z toho opravdu radost. Velký počet závodů, jak amatérských tak profesionálních a tolik závodníků, že sportovní hala připomíná uprchlický tábor. Škoda jen, že se spustila honba za diamantem, v tomhle případě za profi kartou. Nedávno jsem viděl video, kde známý český kulturista otevřeně mluví o tom, jak finančně nákladná je příprava na profesionální závody. Řeknu vám, dost vám to otevře oči. Podobně jako to, když vám někdo tvrdí, že jediná cesta k budování svalové hmoty je trénink a dobrý jídelníček a přitom je nasypanej víc, než chodník v zimě. Naturálně nikdy nemůžeš soupeřit s někým, kdo sype. To jsem ale odbočil.

Pokud nemáte hodně dobré finanční zajištění, profesionální závody jsou proste mimo vaše možnosti. Spousta borců závodí jen proto, aby získali profi kartu. A to jen proto, že je to in. Vůbec jim nedochází, že se posunou na takovou uroveň, kde velkou roli hrají peníze. Před několika lety získal profesionální kartu Tomáš Klíč, když odjel na Arnold Classic do Ameriky. Tím odstartoval něco jako zlatou horečku. Všichni viděli, že z obyčejného kluka, který cvičí se může behěm jednoho závodu stát profesionál. Tomáš měl ale všech pět pohromadě a dál se věnoval studiu a vzdělání. Čemu ale nerozumím, je to, jak může chtít profi kartu někdo, kdo dělá průměrného fitness trenéra v České republice a přitom vypadá jako chroust. S takovým svalovým rozvojem si možná slušně zazávodíte na naturálních závodech, ale nemůžete vyrazit sebevědomě na velkou mezinárodní soutěž, jako je třeba amatérská Olympie s tím, že dlouho dopředu dáváte veřejnosti najevo, že jediný váš cíl je profesionální karta. A potom, co nepostoupí do finále, přemýšlí nad tím, co dělá špatně. Osobně by mě zajímálo, jak vysoko nad stratosférou se nachází sebevědomí tohoto borce.
V kategorii physique je velké osvalení spíše na škodu. Ale to platí jen u nás. Viděli jste někdy amerického závodníka v této kategorii? Takový borec by u nás posbíral medaile v klasické kulturistice jako pampeličky na louce. Nejdůležitejší ze všech partií v této kategorii je hrudník. A nemyslím si, že na velké mezinárodní soutěži může závodit někdo, kdo se za 4 roky téměř nezměnil a z profilu svými rozměry připomíná rybářský vlasec.

Říkáte si, co z toho plyne? Co tím chtěl básník říci? Ať už děláte cokoliv, dělejte to pořádně, ale měli by jste vědět, proč to děláte. Závodit může každý, soutěží je dost. Proč se ale honit za profi kartou, když si nedokážete spočítat, kolik vás v budoucnu bude stát třeba jen jedna soutěž na takové úrovni? A hlavně nepočítejte s tím, že mezi profesionály obsadíte na závodech první příčky. Tam už to není koníček, ale ovlivní to výrazně celý váš život. Není vyloučeno, že získání profi karty vás posune dál. Je ale docela možné, že to vaši kariéru ukončí. Wow, super! Mám profi kartu. Jsem hvězda. Konečně si na svoji fan page můžu napsat to vysněné „Pro“ a do svého domácího fitka jdete jako gladiátor, který přežil genocidu v aréně a porazil všechny soupeře.

Pak ale chcete na závody. Zjistíte, že tady u nás jich moc není a musíte cestovat. Pravděpodobně do Ameriky. Mrknete na letenku, na ubytování, na startovné a zjistíte, že bez finanční podpory to nezvládnete. Stane se zázrak a vy schrastíte dostatek peněz na to, aby jste jeli. Nepostoupíte ani do finále a se staženým ocasem se vracíte zpět a přemítáte, jestli to stálo za to. A pokud se chcete někam posouvat, tak musíte závodit znovu a znovu. Jeden závod za sezónu vám nepřinese nic víc, než velkou čáru přes rozpočet. A další soutěž? Pokud nemáte sponzora tak nejspíš přemýšlíte o úvěru. Při troše selského rozumu vám dojde, že je to nesmysl a vykašlete se na to. Na svoji fan page připíšete „trainer“ a budete lákat klienty na to, že jste profesionál a že váš názor je svatý. Tím závodní kariéru pověsíte na hřebík.

Proč se honit za profi kartou, když jste nevyhráli ani mistrovství republiky. Zdokonalujte se krůček po krůčku a až přijde čas, kdy se podíváte doma na svoji zeď slávy a uvidíte, že už nemáte dál co vyhrávat na amatérské úrovni, přemýšlejte o profi kartě. Píšu přemýšlejte a dobře počítejte. Někdy je lepší být špičkový amatér a být vzorem pro začínájící než získat profi kartu a stát se podprůměrným profesionálem. A pokud nebudete první, nečeká vás ani žádná finanční odměna. Samozřejmě budete spamovat sociální síť tím, že jedete na profi soutěž. Budete se pak honosit tím, že jste skončili na 17. místě? O tom dost pochybuji. Takže Ano, profesionální karta není nesplnitelný sen. Teoreticky vám stačí se připravit pořádně na jednu jedinou soutěž a při troše štěstí z vás bude profesionál. Ty následky si ale moc lidí neuvědomuje. Takže k profesionální úrovni, pokud to chcete dělat pořádně a bojovat s nejlepšími, rozhodně není pouze jedna příprava a jeden závod, ale dlouhá léta dřiny, disciplíny a sebezdokonalování.