Požadavky jsou požadavky

Určitě jste to taky zažili. Mučíte se 4 roky na střední škole a v posledním ročníku vás čeká nejdůležitějších rozcestník v životě. Alespon tak nám to vtloukali do hlavy. Ano, čeká vás maturita a přijmačky na vysokou. Samozřejmě ti, co se uměli narodit lépe než ostatní, si s tím nemuseli příliž lámat hlavu. Vybrali si soukromou školu a tu zaplatil rodič. Co ale my ostatní? My co jsme poslední ročník střední školy nejezdili v novém BMW, ale v autě skoro stejně starém jako my? Nás nečekalo nic na pochopení složitého. Vybrali jsme si vysokou školu, obor který chceme studovat, přečetli jsme si požadavky a začali se připravovat na příjmačky. Pokud jsme přijmačky zvládli na předem určený počet bodů, přijali nás. Ti, co se nepřipravili dostatečně, přijati nebyli. Jednoduché jako facka.
Nesetkal jsem se s tím, že by daná fakulta snížila požadavky na uchazeče tak, aby bylo přijato, co nejvíc lidí. Proto, když někdo vystuduje například práva nebo medicínu, klobouk dolů. Ten člověk to nedostal zadarmo. Jakou váhu by měl titul z fakulty medicíny, kdyby rozdávaly diplomy za účast a za to že poznáte rektální teploměr od toho orálního? Asi nic moc. A proto, když má někdo diplom z medicíny, tak to něco znamená. Ikdyž pro mě jsou doktoři jen banda figurek, ovládaná farmaceutickými firmami.

Co to má společného s kulturistikou?

Od tohodle velice vzdáleného tématu navážu velmi obratně a rychle na tématiku fitness. V kulturistice nebo chcete-li v bodybuildingu ještě donedávna existovalo jen několik kategorií, ve kterých se dalo závodit. Ne každý na to měl. Pokud jste chtěli závodit v kulturistice, museli jste se srovnat s tím, že na podiu budou vedle vás stát opravdová zvířata. Samozřejmě jste se na to museli připravovat několik let a bojovat a bojovat a bojovat než jste se dostali kam jste chtěli. A mistr světa byl opravdu mistr světa. Titul něco znamenal.

Klukům, kterým to moc nerostlo nebo neměli dostatek peněz na růsťák nezbylo nic jiného, než prosadit kategorii, kde nemusí mít tolik svalové hmoty. A je tu první ústupek. Aby mohlo závodit co nejvíce mladých nadšenců, vznikla kategorie Physique. To ještě není takové peklo. Standardy se i v této kategorii rok do roku mění a dnes již závodníci této kategorie připomínají spíše kulturistu let devadesátých, kde kvalita a symetrie byli na první místě. Bavíme se samozřejmě o americké scéně. Proto vznikla úplně nová kategorie nazvaná Classic Physique, což podle mě, je krok vpřed.

Po čase však spousta těchto mladíků zjistila, že vypracovat se na soutěžní váhu alespoň 80kg není taky žádný med. A máme tu asi v poslední době nejdiskutovanější kageroii. Oficiální název je údajně „Model fitness“, kde závodníci nastoupí ve dvou disciplínách. V první předvedou svalový rozvoj v kraťasech a tílku. Zde samozřejmě rozhodčí mohou hodnotit tak možná rozvoj kolene a předloktí. Druhá disciplína je o něco barvitější. Zde závodníci nastupují pouze a jenom v kalhotech a saku. Jak se dá zde hodnotit svalový rozvoj opravdu nechápu. Naštěstí tuhle kategorii v česku nepovolili.

Kulturista bez masa

Není to však daleko od toho, co se událo na sobotním Mistrovství Moravy a Slezska. Zde byla otevřena kategorie Kulturistika do 67,5kg. Samozřejmě obecně platí, že pokud jste držitelem registračního průkazu závodníka federace IFBB, musíte udělat tu nejdůležitější věc. Založit stránku na facebooku s názvem „Alda Cvalda – IFBB bodybuilding“  pro vaše fanoušky. To je polovina úspěchu. A pokud nemáte dostatečný svalový základ na to, postavit se proti deseti nadřeným borcům, nezoufejte. Protože pokud se vám podaří zhubnout o trošku víc, otevřou kategorii do takové váhy, aby jste měli co miminum soupeřů. Vlastně budete rádi, když tam vůbec nějaky bude. Samozřejmě není uplně fér, aby závodil někdo, kdo měří 175 centimetrů s někým, kdo má skoro dva metry, v jedné kategorii. Jaký ale má smysl otvírat kategorii pro KULTURISTY pouze do 67,5kg? Tihle závodníci mají na sobě míň masa, než kuře z KFC a mají být oceněni za svalový rozvoj?

 Pokud by tahle kategorie byla na kondičních nebo pohárových soutěžích, bylo by to jenom dobře. Právě těchto soutěží, pro úplné začátečníky máme během roku víc než dost a jsou pořádány právě pro nezkušené sportovce, aby si to vůbec mohli vyzkoušet jaké to je, připravovat se na soutěž a stát na pódiu proti soupeřům. Mistrovské soutěže by však měli mít svoji úroveň a samotný titul Mistra, by měl dostat člověk, který opravdu dřel, má nějaké zkušenosti a hlavně, že byl nejlepší ze všech závodníků. Jakou cenu má takový titul, když jej dostanete za účast?

Upřímě věřím, že kvalita a úroveň mistrovských soutěží se zlepší a uvidíme tam jen opravdové kulturisty místo těch, co váží míň, než můj nákup masa u řezníka. Zároveň doufám, že závodníci budou v budoucnu k sobě více kritičtí a sami usoudí, v jaké kategorii nebo spíše jaké soutěže se zúčastní.